Úsek S-2 Žibřidice-stále je co objevovat
V sobotu 25.5.2019 jsme udělali průzkum severní části linie úseku S1. Skončili jsme v místě styku s úsekem S-2. A právě tento prostor mne inspiroval k řadě teorií, někdy dost divokých. Za objektem S-1/31/D1N totiž terén prudce padá dolů, linie pak probíhá někde kolem hráze rybníka a za ní stoupá severozápadním úbočím bezejmenné kóty. Pak už jsou na dobových leteckých snímcích patrné průseky úseku S-2 protínající severovýchodním směrem Janovický les. Ale oblast kolem hráze rybníka není z hlediska průseků moc jasná. A tak zatímco kolegové se věnovali linii globálněji, já se rozhodl prohlédnout právě tento prostor.
V týdnu jsme se domlouvali na další akci. Vláďa Sýkora a Miloš Doležal se chystali vyrazit na úbočí Vápenného hledat stopy po II. sledu S-2, mne to prostě táhlo k rybníku. Když oceán odradil Hitlera od útoku na Velkou Británii, proč by pár hektolitrů vody po odstřelu hráze neznechutilo postup pár vojákům Wehrmachtu? V plánu jsem měl vyrazit ráno, během asi tří hodin projít něco z úseku S-2, dojít a prozkoumat oblast kolem rybníka a pak se sejít s kolegy někde pod Vápenným a drápat se jeho úbočím nahoru.
Vyrazil jsem ráno vlakem do z Liberce a první "zásek" mi udělal vlak-měl asi 20minut zpoždění. Vyrazil jsem tedy pokud možno ostře, abych něco dohnal, ale nebyl to žádný zázrak. Nedíval jsem se vlevo ani vpravo a došel až k místu, kde jsem již dříve hledal S-2/38/ A-140N. Místo je v klínu mezi cestou a průsekem. Půl metrů vysoké borůvčí ale zakrývá cokoli. Až o kus dál je místo připomínající výkop-plošinka s valem. Háček je v tom, že je to docela daleko od předpokládaného bodu a rozměry odpovídají výkopu pro "A" v měřítku 1:2. Ale zkusil jsem to. Kontrola doma v mapě potvrdila, že toto místo je těsně za pozorovacím průsekem a téměř přesně mezi stanovišti objektů 38 a 39. Podle oleáty měl křižovatkou U smrku bránit druhosledový S-2/234/A-180N. Je zde rovný terén, objekt bych si zde představit dovedl, ale stopy žádné. Ani jsem je nečekal. Vyrazil jsem po cestě dál k další odbočce doprava. Zase pěkný rovný terén, řopík S-2/233/A-160N by se sem hodil. Jinak ale místo v lese jako každé jiné.
Jít hledat místo pro S-2/37/A-160N jsem původně neměl v plánu. Ale nedalo mi to. Měl stát v rozvidlení lesních cest. Mimo hromady větví zde není nic. Ale vlevo jsem zahlédl průsek. Po obkroužení místa jsem ho ale nemohl najít. Vzdal jsem to, udělal fotku hromady větví a šel dál. Po pár metrech jsem samozřejmě našel dva průseky vlevo. Zaznamenal jsem tedy nové místo o pár metrů dál než původně a vyrazil po méně zřetelném střeleckém průseku. Dovedl mne až na hřebínek, kde se asi křížil s průsekem od S-2/35/A-160N. Protože jsem ale dál nic neviděl, rozhodl jsem se vrátit a jít po průseku, který jsem považoval za pozorovací. Jenže-otočil jsem se a přede mnou les na všechny strany. Křižoval jsem jak se dalo, ale stejně jsem oba průseky našel až za dost dlouho. Domnělý pozorovací mne pak dovedl k cestě po hřebínku. Popocházel jsem sem a tam, než jsem usoudil, že zde plánovaný objekt mohl být právě zde. Směrem vlevo je pouze náznak pozorovací průseku, ale když člověk chce, tak ho vidí. To jsem si potvrdil doma na leteckém snímku. Mezi původním pozorovacím a střeleckým průsekem byl ještě jeden-a ten se pochopitelně dochoval nejlépe. Čili mne dovedl do místa nikoli objektu, ale o několik desítek metrů dopředu. Takže jsem vyfotil kus lesa-ale kdybych si to nechal pro sebe, nikdo to nepozná.
Vrátil jsem se k páteřní cestě. Za ní asi byl plánován druhosledový S-2/232/A-140N. Smrčina mi ale vzala chuť zde něco hledat. Raději jsem přidal do kroku s pevným rozhodnutí, že se zastavím až u rybníka. Jen jsem chtěl přetnout smyčku cesty, ale pohled na hustou smrčinu odrazoval. Nakonec jsem ale místo našel, vydrápal se tarasem nahoru a přešel lesem na konec rybníka. Měl jsem docela dobrý pocit, jak jsem si zkrátil cestu. Možná jsem získal i 2 minuty. Pak už se ale přede mnou otevřel cíl mého snažení-rybník.
Prošel jsem po jeho pravé straně, odfoukl si a vyrazil přes hráz. Z mapy to není tak patrné, že se jedná se o docela sevřené údolí. Za levou stranou hráze terén prudce stoupá, pod úbočím vede cesta a opět svah, ale již mírnější. Je to jakési hrdlo kotliny. Zaváhal jsem, ale nakonec zvítězila varianta "ať to mám za sebou" a vydrápal se svahem nahoru. Terén je dost zarostlý. Prvním nálezem bylo značně nevýrazné polokruhové snad postavení. Ale těžký kulomet by odtud měl dobrý přehled o dění kolem hráze rybníka a jeho předpolí. Kdo ví. O pár metrů dál jsem ale doslova zalapal po dechu. Ne, žádný výkop pro objekt S-2/32/A-120N , ale soustava dochovaných okopů. Na levé a pravé straně hluboká palebná postavení, mezi nimi 4 menší postavení střelců. Až jsem zauvažoval o dírách vykopaných lesáky pro uložení stromků. Pokud uvažuji o dvou kulometech, pak by zde byly okopy minimálně pro 8 vojáků. Vše je zarostlé stromky, ale až podezřele dobře dochované.
Sešel jsem do hrdla kotliny a stoupal do protisvahu, výrazně mírnějšího. Dřevěnou "budovu" jsem nejdříve považoval za kadibudku, ale je to posed. Ale ještě pod ním se mi znovu zatajil dech. Takto srovnaný terén jsem viděl jen na pár místech ve střeleckých průsecích. Zaměřil jsem konec a začátek, udělal fotky a vyrazil směrem k výchozímu bodu. Za cestou už není patrné nic, ale držel jsem směr až pod terénní stěnu. Doslova. Směr průseku končí pod skalním ostrohem. Musel jsem to vzít trochu vpravo a hlídat si polohu. Nahoře jsou místa naší minulé návštěvy pro S-1/31/D1N. Několik malých okopů pro střelce a pak velice dobře zachovaný okop pro TK. Minule jsem se k němu nedostal, tak mne překvapil. Je sice zarostlý, ale jinak jak z příručky. V debatách jsme meditovali, že prostor k č. 32 kryje skála. Vyrazil jsem k ní po hřebínku. Skalní věž Růže má výšku asi tak dvoupatrového domku i s půdou. Tohle by si vojáci odstřelit nedovolili.
Slezl jsem k hrázi a vydal se opačným směrem k S-2/33/A-160N. Měl jsem sice nějaký směr, ale vysoké borůvčí bylo proti nalezení čehokoli. Malou chvíli mne zaujala hluboká rýha tvářící se jako protitankový příkop. Po jejím zlomu a vymizení mne ale nadšení přešlo. Sklesle a utahaně jsem přiznal porážku a vrátil se k rybníku. Na lavičce mi bylo dobře, ionťák mizel, kapři se co chvíli mrskali u hráze. Využil jsem pauzy a zavolal Vláďovi. Právě vyráželi od silnice na Vápenný. To znamenalo tak hodinu ztráty. Sbalil jsem věci do batohu a vyrazil po cestě. U ní by měl být první druhosledový S-2/227/A-140N. Lehce jsem zabrousil do lesa, žádné patrné stopy jsem ale nenašel. Jeho místo mohlo být kdekoli
Snažil jsem se na cestě nahnat čas, ale nebylo to nic moc. Asi opravdu budu muset přiznat, (i když nerad), že mi už opravdu není dvacet. Po cestě to ještě šlo, ale mezi tratí a silnicí jsem šel kus terénem a tam jsem nic nenahnal. Neměl jsem žádnou mapu a tak od silnice jsem směřoval polňačkou k S-2/50/B-2/100Z a S-2/49/A140Z. Pak už po paměti a pokud možno pohodlně kolem výkopů. Pořád to šlo, u S-2/53/ A-140N šp jsem ještě Vláďovi potvrdil, že mířím šikmo svahem, ale pak mne zmátly cesty a šel jsem kolmo na vrstevnice. Po zjištění omylu jsem traverzoval a našel se u skořápky S-2/54/A-180N lp. Tady už cesta vedla kolmo na vrstevnice. Zhnuseně jsem se vydal po čemsi, co je asi cesta. Bajkeři dolů by si vychutnali adrenalin, já nacházel jen slova vzdálená spisovnému jazyku. Ale skořápka pro S-2/55/A140N šl je opravdu pěkná. Až po nafocení jsem měl sílu zavolat Vláďovi, že "jsem tady". "Tak počkej, jdeme k tobě". V přesvědčení, že je konec mému trápení, jsem sedl na pařez a vybalil čokoládu. Pohoda netrvala dlouho. Z hustníku nad mnou se ozývaly hlasy a nakonec "Libore, pojď sem, to ti stojí za to". Proklel jsem jakýkoli objev byť jen výškový metr nade mnou, sbalil batoh a vyrazil. Ale nakonec jsem nelitoval. Před deseti lety jsme zde bezvýsledně hledali stanoviště pro dva objekty "D". Nyní, s novými znalostmi, ve smrčimě našel Vláďa s Milošem krásný výkop pro lomený objekt S-2/248/A-160N ll. Pokud měl být objekt rozdělen na dvě "déčka", tak k tomu již nedošlo. Podařilo se udělal pár fotek, pak zmizely od slunce mraky a focení skončilo-zůstala jen hra světel a stínů.
Vrátili jsme se podél prvního sledu až k silnici, rozloučili jsme se, Miloš s Vláďou nasedli do auta a odjeli. V klidu jsem došel až do Zdislavi, v jakémsi kiosku doplnil tekutiny formou piv a nechal se odvézt až skoro k domovu.
A výsledek celé akce? Určitě nejvýraznější je výkop pro S-2/248/A-160N ll. Já jsem si potvrdil důležitost prostoru u rybníka. Množství okopů a umístění TK v okopu je nade vší pochybnosti. Rovněž definování hypotetického umístění druhosledových objektů v prostoru křižovatka "U smrku" je přínosem, tedy alespoň pro mne. Ale v prvním sledu jsem nepostoupil, vždy jsem byl aspoň o pár metrů vedle.
PRAMENY
-vlastní průzkum 2009-2019
-J. Stejkal-L. Stejkal - Drama 38, 2003
-www.ropiky.net
-oleáty úseků