Jižní část úseku R-1 Mimoň
Úsek R-1 Mimoň spadá do Liběchovické příčky, která měla tvořit záchytné postavení ustupující armády. Jako mnoho dalších nebyl do konce září 1938 dobudován. Výstavba probíhala od severního konce, který přetínal důležité komunikace v rovinatém otevřeném terénu vhodném k rychlému průniku nepřítele. Počátek od toku Ploučnice k severovýchodu tak zůstal pouze ve výstavbě. Byly vykáceny průseky a připravovala se staveniště jednosledové linie. Do dnešních dnů se dochovala jen typologie objektů a poválečné letecké snímky s patrnými průseky. Teprve poměrně nedávno se podařilo po diskuzi na www.ropiky.net definovat podobu po skončení výstavby. Závěr je ten, že objekty č. 1, 2 a 6 nebyly započaty, č. 3, 4, 5 a 7 byly ve stadiu výkopu. Podle publikace „Liběchovská příčka“ byl objekt č. 7 vyarmován a připraven k betonáži. Prostor jsem už několikrát prošel, ale nyní jsem se rozhodl pro průzkum se zaměřením na dochované průseky.
Ráno bylo sice ještě chladné, ale jasná obloha a vycházející slunce slibovaly krásný den. Pro fotografování v lese ovšem nic moc a jen díky možnosti „skládání“ snímků technikou HDR jsem foťák vůbec tahal z batohu. První „řopík“, u kterého jsem se zastavil, bylo č. 12 A-180N vedle cesty. Tady už žádné průseky patrné nejsou. V týlu ale vedla dodnes patrná cesta lemovaná mezníky. Vlevo od objektu kříží současnou cestu a pokračuje před č. 11 A-140N. Je možné, že část této cesty bylo použito jako střeleckého průseku a v důsledku tohoto účelu cesta zanikla. Tato verze by si ale zasloužila samostatný průzkum. Nezdržoval jsem a obhlížel, jak zase zarůstá č. 11 na kopečku borovičkami. Při mé první návštěvě v r.2000 zde byl smrkový les, v r. 2004 paseka, po dalších čtyřech letech stromky tak po kolena. Dnes už mají přes dva metry a za pár let zmizí zase „řopík“ v lese. Obešel jsem kopeček a konečně byl u průseků. Od kraje paseky až na úroveň č. 8 A-160N je systém střeleckých i pozorovacích průseků velmi dobře čitelný. Až střelecký vlevo od č. 9 A-160N končí na kraji mlaziny. Tady jsem ale našel doklad o dokončenosti linie v podobě rozbitých kvádříků protipěchotních překážek. A na protilehlé straně mlaziny další, ovšem po průseku ani vidu. Od levé střílny č. 8 je sice jakýsi náznak, ale vysledovat v terénu jeho pokračování se mi nepodařilo. Prokřižoval jsem les, ale žádné stopy obranné linie jsem už nenašel. Pro průzkum výkopu č. 7 A-140N jsem se vybavil polní lopatkou. Pokud byl již připraven k betonáži, měly by zde být alespoň betonové pilířky. Stanoviště ale vykazuje ale pouze stopy výkopových prací. I kdyby pilířky někdo později vykopal, byly by po nich nějaké prohlubeniny. Není ale nic a ani „sonda“ neodhalila nic než zeminu. Kdoví, jak to bylo ve skutečnosti. Pokračoval jsem v bezvýsledném cik-cak průzkumu. V tomhle terénu jsem už v minulosti pěkně kufroval a tak jsem si dával dobrý pozor na směr. Stejně jsem ale na asfaltovou cestu vylezl až notný kus za linií. Při hledání č. 5 A-160N jsem narazil na nějaký průsek, u kterého je rozměrný okop. Jestli se ale jedná o střelecký průsek vlevo od nezahájeného č. 6 se mi nepodařilo určit. S okopem je také problém-je příliš dochovaný.
V okolí léta sídlila sovětská vojska a nelze vyloučit, že byl právě jimi využíván nebo i vykopán. Totéž ostatně platí i pro okopy u výkopu č. 5 A-160N. Umístění na pravé straně by odpovídalo, ale stav je opět „moderní“. Naopak na levé straně za cestou je jen velmi nevýrazná prohlubeň, pro kterou by označení okop bylo velmi odvážné. Klikatil jsem se dál k pasece, na jejímž okraji je další výrazný výkop č. 4 A-160N. Vykopanou zeminu určenou pro budoucí zához zatím lesní práce nezničily, ačkoli vlastní výkop je dost zaházen větvemi. V r. 2004 jsem zde ještě pořizoval fotky krásně čistého stanoviště v lese. Vpravo už asi už tehdy žádné výrazné průseky nebyly, ačkoli se z jednoho záběru zdá, že se alespoň daly vysledovat. Škoda, dnes bych měl unikátní fotku. To vlevo se dochoval prakticky celý pozorovací a velká část střeleckého průseku, i když je na konci zarostlý. Výrazný okop ve střeleckém průseku zase připomíná rukopis „spřátelených“ armád stejně jako menší u průseku pozorovacího. Místo nepostaveného „řopíku“ č. 3 A-140N je na úbočí hřebínku a dnes je nepříliš čitelné. Přitom zase v r. 2004 zde byly krásně „ostré“ hrany výkopu a vlevo stejně výrazné okopy. Další byl zřejmě i vpravo vedle „ucha“ budoucího objektu. Těžba dřeva ale vše téměř hladila. Místo je dnes zaházené větvemi v oplocence a zarostlé travou. Vysledovat lze zarostlý střelecký průsek vpravo až k místu jeho křížení průsekem od č. 4, dále už patrný není. Vlevo bychom pozorovací průsek hledali marně, pokud ale prolezeme smrčinou za cestou správným směrem, najdeme upravený terén s rozbitým kvádříkem protipěchotní překážky před další lesní cestou. Za ní je průsek dobře patrný díky tomu, že tvoří rozhraní mladého a staršího lesa a je lemován malou mezí. Od místa styku s pravým střeleckým průsekem od č.1 A-160N následuje až k meandrům Ploučnice přehledný les s dochovanými nebo alespoň vysledovatelnými průseky, podle kterých lze dobře určit i místa plánovaných objektů. Od č. 2 A-160N vpravo sice lze vydedukovat jen část pozorovacího průseku, ale vlevo je to „prostě paráda“. Stanoviště č. 2 pravděpodobně mělo být na malém hřebínku, na jehož obou stranách se nalézají okopy. Střelecký průsek vlevo není zrovna patrný, objevil jsem ho až při pohledu od břehu. Pozůstatkem pro pravém střeleckém průseku souseda za Ploučnicí-nepostaveném objektu úseku Q-2 Jestřebí č. 80 A-180N je mělce odkopaný břeh a průsek zarostlý smrčky.
Průzkum v podstatě ověřil průběh linie na začátku úseku R-1. Výkopy jsou většinou dobře čitelné s výjimkou stanoviště č. 3, které za pár let bude dohledatelné jen obtížně. Nezahájené objekty lze zase umístit podle velmi dobře dochovaných průseků. Co v terénu už nedohledáme, je místo plánovaného č. 6. Průseky zmizely, zemní práce nejsou patrné (pokud vůbec nějaké existovaly) a tak skalnímu bunkrologovi nezbývá než si nastavit do GPS souřadnice podle dobových leteckých snímků a pak si někde uprostřed lesa říci: tak tady mohl stát……
PRAMENY:
vlastní průzkum 2000-2012
J. Beneš a kol-Liběchovická příčka, 2. vydání 2002