Napojení úseku S-2 na K-3
Napojení Liběchovské příčky na pohraniční opevnění bývá označováno jako důležitý nebo i strategický bod. Jak ale tento bod vypadá v reálu? Jaká měla být návaznost paleb? Jak měly probíhat překážky? Odpovědi na tyto otázky jsem nenalezl a tak nezbylo než zahájit vlastní pátrání.
Na dobových leteckých snímcích jsou patrné dokončené průseky. Z nich vyplývá přesný bod dotyku. Je to místo, kde se kříží palby objektů K-3/11, K-3/13 a S-2/65. Průseky zde vytvářejí výraznou „špičku“ v předpolí skořápky K-3/12. Tohle je celkem zřejmé, ale návaznost paleb měla určitý háček, který mne vedl k důkladné prohlídce.
Křížení palebných průseků je velmi výrazné. Prohlédněme si ho nestandardně z předpolí. Zprava přibíhá terén upravený pro překážky od K-3/11/A-140Z šl. K jihozápadu se díváme do palebného průseku od S-2/65/A-180N šp, jehož pravá strana je docela dobře viditelná. Přímo nad námi je jen pár metrů vzdálena hromada zeminy z výkopu pro K-3/12/A-180N. Doleva pak navazuje upravený terén od K-3/13/A-140N lp. Tady byl proveden i docela rozsáhlý výlom ve skále až ke křížení s pravým palebným sektorem od č.12. Dál ale nebyly práce dokončeny.
Na konci září tedy vypadala obrana „bodu“ takto. Překážky byly vybudovány příslušníky II.44 praporu v celé délce na dřevěných kůlech. Není jasné, zda byly vybudovány i v navazujícím úseku S-2. Vojáci zřejmě využili výkopy pro objekty jako palebná stanoviště bez nějakých větších úprav. V prostoru jsem totiž nenalezl téměř žádná polní postavení. Zleva tedy mohli střílet z výkopu č. 11 a chránila je palba z levé části výkopu č. 12. Zprava palba od č. 13 nebyla zřejmě možná. Betonáž proběhla až někdy těsně před mobilizací a možná nebylo ani odstraněno bednění. Navíc ani nebyly dokončeny terénní úpravy od objektu ke křížení s pravým sektorem od č.12. Je možné, že několik metrů dlouhý okop vpravo od skořápky č. 12 měl zaplnit tuto mezeru v palebné přehradě. A shora ze svahu pálil pravou střílnou „řopík“ S-2/65 do místa styku a pro obranu výkopu č. 12. Jenže ani on nebyl zcela dokončen. Podle všeho měl sice mříž a dveře, ale chyběl ventilátor a lapače zplodin Nebyla osazena lafeta, možná snad jen kulometný závěs. Obranu jeho pravé strany zajišťovalo „něco“, co se nacházelo zhruba na levé straně č. 12. Odtud směřuje průsek až ke křížení s pravým palebným průsekem od S-2/64. V místě se nachází 10m dlouhá zídka z kamenů, kde překážky musely tvořit jakýsi schod. Ale odkud byl tento průsek postřelován není jasné. To je právě ten výše zmiňovaný háček. Uspokojivé řešení nedává ani předpokládaná situace po dokončení linie.
Zesílený objekt č. 11 měl tvořit poslední pilíř před dotykem obou úseků. Místo měl postřeloval levou střílnou „řopík“ č. 13 sektorem omezeným šířkou odkopaného terénu. Objekt č. 12 je oba chránil a sám byl z týlu navíc kulometem z pravé střílny č. 65, kterému ale nemohl tuto službu oplatit. Uvažoval jsem i o možnosti, že tuto funkci mohl plnit levou střílnou objekt č. 13. Ten je však za hranou svahu a navíc úhel zadního vějíře tuto možnost vylučuje.
V případě průniku nepřítele západně od dotyku úseků by tedy vznikla problematická situace. Objekt č. 11 by musel být vyklizen. Levá střílna č. 12 by musela působit čelně a vzhledem k blízkosti k překážkám by byla silně ohrožena. Ze stejného důvodu by byla těžko udržitelná případná polní postavení v týlu. V takové situaci lze i pochybovat i o bojové využitelnosti pravé střílny. Je patrné, že právě tento objekt by mohl svým vyřazením způsobit rychlý pád linie v bodu dotyku.
Na závěr si dovolím vlastní úvahu. Provedení č. 12 jako A-180N se mi jeví jako poněkud nešťastné. Za vhodnější bych považoval vybudování celkem 3 objektů typu D. Č. 12 by se rozdělilo na 12a/D2N a 12b/D1N. V týlu by pak do předpolí S-2/65 působil např. S-2/66/D2N. Byl by to takový trojlístek. V případě obrany proti útoku ze západu by ale č. 12a mohlo být vyklizeno bez vlivu na kontinuitu paleb.
PRAMENY
J. Beneš a kol.-Liběchovská příčka, 2. vydání 2002, FORTprint
L.Stejskal,J.Stejskal-Drama 38, 2003, vydavatelství Knihy 555
vlastní průzkum 2001-2012