Nepostavené objekty č. 1-7 v úseku K-3 Dlouhá hora
Úsek K-3 Dlouhá nabízí průzkumníkovi celou řadu zajímavostí. Při plánování trasy ale narazíme na jeden zádrhel-přístup k linii. Na každém nástupním místě se před námi tyčí strmý svah. A vlastní průběh linie připomíná jízdu na pouťové lochnesce-nahoru, dolů a zase nahoru. Není proto divu, že většina badatelů zvolí některou z částí s dokončenými objekty nebo alespoň výkopy a průseky. Pátrání na začátku, kde stavba nebyla zahájena, je proto obvykle odsouzeno do role Popelky. Protože ale čas neúprosně zahlazuje stopy v terénu, rozhodl jsem se zachytit současný stav. A takhle tedy vypadá část prostoru, kde se chystali v roce 1938 k obraně příslušníci II./44 praporu.
Úsek navazuje na objekty L-1 na severozápadním úbočí Jitravského vrchu nad prudkým stoupáním ze stejnojmenného sedla. Za hranici úseku lze považovat vrstevnicovou cestu v nadmořské výšce 550m. Proto i okopy pro její obranu lze počítat do úseku K-3. První z nich o půdorysu 2x2m měl zřejmě působit dolů po svahu do palebné linie. Jeho umístění bezprostředně za zatáčkou nebylo zrovna výhodné. Zřejmě proto je několik metrů za ním další střelecké stanoviště, jehož úkolem asi byla jeho ochrana a také posílení palby na cestu. Pokud se zde nalézaly nějaké překážky, nejsou po nich žádné stopy.
V dalším stoupání se patrné stopy obrany nenacházejí, ačkoli linii zde přetíná další lesní cesta. Až na hraně svahu měl být vybetonován první objekt úseku. Pro použití typu A-160 v zesíleném provedení vedla projektanty exponovaná poloha na horizontu. Dnes se zde nacházení 2 výrazné střelecké okopy vzdálené od sebe asi 4m. Tato konfigurace navádí k úvaze o jejich poloze v místě plánovaných střeleckých místností. Je to logické-střelecké průseky byly vykáceny a obránci je maximálně využili. Zajímavé je ale rozdělení stanoviště na dvě pozice, což se dále nevyskytuje. I to ale vypovídá o jeho důležitosti a zároveň zranitelnosti. Z terénních úprav a průseků se dodnes dochoval pouze pozorovací vpravo s asi dvaceti metry přístupového okopu.
Těžba třeba postupně zahlazuje nejen průseky, ale i úpravy terénu a okopy. Ani tady to není výjimka. Pozorovací průsek končí na pasece vykácené na jaře 2012. Přibližně uprostřed vykáceného prostoru byl plánován další zesílený objekt-č. 2 A-140Z. Na jeho místě se nalézá okop o rozměrech 2,5x1m hluboký 1m. Při těžbě dřeva fungoval asi jako magnet na větve, musel jsem jich odházet pěknou hromadu. Před pár lety byly patrné všechny průseky, dnes lze vysledovat levý střelecký po kraji paseky a vpravo je to jen o pocitu. Zajímavým prvkem je zprava přicházející přístupový okop dlouhý 65m charakteristický pro linii LO např. v úseku K-2 Chrastava. Směřuje totiž k pravé straně, několik metrů před ní se lomí do týlu, obkrouží týlovou stěnu a krátkým spojovacím okopem zamíří ke vchodu, v našem případě ke střeleckému okopu. V dokončené linii pokračuje v zrcadlovém provedení vlevo k dalšímu objektu, zde ale pokračování nenajdeme.
Střelecký průsek vpravo je prakticky zaniklý. Lze ho vysledovat spíše podle citu až k místu jeho křížení s průsekem od č. 3. Ale ani z tohoto směru nelze nic přesně definovat. Pozorovací průsek je naopak od kraje paseky dochován dobře. Vede v něm zmiňovaný spojovací okop, který ale záhy skončí. Poněkud v týlu se nachází mezilehlý okop. Průsek stoupá až k planince. Zde je travou zarostlé polní postavení sestávající z několika metrů zákopu, kterým je spojen střelecký okop a pravděpodobně úkryt. Stanoviště navíc přetíná zarostlá lesní cesta.Tady někde mělo stát lomené „áčko“ č. 3. Rozhodnout kde je dost obtížné.
Planinka totiž směrem na východ přechází v dost prudký svah. Z místa okopu by sem bez rozsáhlých terénních úprav nemohl objekt působit. Pravděpodobnější je místo blíže ke hraně svahu. Konfigurace terénu ale ani zde neumožňuje nějaký daleký výstřel. Svah po pár desítkách metrů vytváří stupeň, který by tvořil hranici výstřelu pravé střílny-pokud neuvažujeme s výraznými terénními úpravami. Aby byla dodržena kontinuita palebné přehrady, naplánovali pravděpodobně do tohoto místa „řopík“ č. 4 D1N. Ten už byl schopen působit směrem dolů na daleko větší vzdálenost než jeho levý soused. Na druhou stranu mu ale nemohl poskytovat obranu v předpolí. Před objektem č. 3 se tak mohly křížit palby č. 2 vzdáleného téměř 300m a č. 5 ze vzdálenosti přes 200m. Zlom terénu by si však vyžádal i zde nějaké zemní práce pro vyloučení hluchého místa. Všechny tyto úvahy jsou však pouze akademické, protože skutečnost je daleko jednodušší. Dochoval se pouze pozorovací průsek probíhající kolmo na vrstevnice celým svahem, ve kterém se nacházejí úseky spojovacího okopu. Ten ale asi nebyl vykopán v celé délce. V prostoru „déčka“ č. 4 se nacházejí dva okopy pro střelce, jeden na spojovacím zákopu a další samostatný poněkud předsunutý. I na místě č. 5, kterým měl být typ A-160N lp je jen samostatný okop střelce. Následuje poslední sestup pozorovacím průsekem se dvěma oddělenými částmi spojovacího okopu. Pod svahem linie přetíná malý potůček a přechází ze smrkového lesa do listnatého. Terén je spíše podmáčený až bahnitý. Není tady ani spojovací okop. Pod linií probíhá zpevněná cesta. V místě, kde měl být postaven objekt č. 6 A-160N se zachoval okop pro střelce s výstřelem do stále patrného levého střeleckého průseku. Dále vpravo je výrazný zemní val. Jestli ale pochází z doby výstavby nebo příprav k obraně lze jen těžko určit.
V prostor až ke stanovišti č. 7 se žádné stopy linie nedochovaly. Terén je zalesněný, kamenitý, zabahněný a zarostlý křovinami. Samotné stanoviště č. 7 bývalo dříve označováno jako „započatý výkop“. Jedná se ale jen o postavení kulometu. Paseka, kde se nalézá, je dnes silně zarostlá listnatými stromky. Směrem vlevo bylo možno dříve vystopovat oba průseky, dnes je to už dost obtížné. Doprava k výkopu č. 8 stoupá v pozorovacím průseku
spojovací okop. Ten je také nejlepším vodítkem pro nalezení okopu. Pravý střelecký průsek není tak výrazný, ale lze ho vystopovat až k místu jeho křížení s levým střeleckým průsekem od č. 8.
Z popisu je patrné, že se nedochovalo mnoho stop po průběhu obranné linie. Členitý a těžko prostupný terén ale zřejmě ani vojáky nemotivoval k budování rozsáhlejšího systému polního opevnění a omezili se obsazení míst pro plánované objekty poměrně slabými silami.
ORIENTAČNÍ SOUŘADNICE GPS
K-3/1 |
50°47,863 14°52,691 |
K-3/2 |
50°47,834 14°52,745 |
K-3/3 |
50°47,767 14°52,861 |
K-3/4 |
50°47,734 14°52,920 |
K-3/5 |
50°47,716 14°53,024 |
K-3/6 |
50°47,704 14°53,153 |
K-3/7 |
50°47,687 14°53,303 |
PRAMENY
www.ropiky.net
L.Stejskal,J.Stejskal-Drama 38
Vlastní průzkum 1997-2007