Obrana železniční trati a protitankového příkopu v úseku J-2 Raspenava
Nakupení jednostranných objektů typu D, změna původního projektu rozdělením oboustranné pevnůstky na jednostranné, protitankový příkop, železniční trať a v neposlední řadě složitý terén jsou určitě dostatečným impulsem k důkladnému průzkumu dané oblasti. Všechny tyto podmínky splňuje prostor mezi řopíky J-2 Raspenava č.32 až č.36.
Pohled do mapy s vyznačenými objekty a směry jejich paleb dává celkem jednoznačné odpovědi na úkoly jednotlivých zbraní. Pravý kulomet č. 32 A-160N kryje protitankový příkop na dně údolí a železniční trať má na starosti zbraň č. 34a doplňovaná pravou střílnou č. 33 A-160N. S těmito vědomostmi jsem poprvé v létě 2010 vyrazil. Za pár hodin vše projdu, zaměřím GPS a bude hotovo. Výsledek byl ale zcela opačný. Místo potvrzení předpokladů jen nové otazníky. Ze střílen řopíků nebylo na trať vidět, protitankový příkop byl mimo čáru palby ze střílny a tak dále. A tak následovalo další studium leteckých snímků z r. 1953, několik dalších výprav, přeměřování a hledání nových řešení. Ale až v březnu 2011, když ještě stromy byly bez listí, jsem nalezl snad poslední dílek skládačky. Přesto zůstala bílá místa, která zůstala jen v rámci dohadů. Takto tedy vypadá shrnutí.
Popisovaný prostor začíná na levém křídle objekt č. 32 A-160N. Jeho předpolí chrání zleva těsně nad silnicí položené č. 30 D1N se zeslabenou střílnou a zprava levá střílna č. 31 A-160N pod tratí. Průseky už nejsou znatelné vyjma asi 50m dlouhého pozorovacího průseku vpravo. Před záhozem se dobře dochoval okop směřující dále vpravo až k cestě, za kterou po pár metrech mizí. O něco dál najdeme další rozměrný okop. V době vzniku byl pravděpodobně na kraji lesa a mohl ovládat prostor kolem západní části protitankového příkopu. A tento příkop mi dával také pěkně „zabrat“. Ať jsem měřil jak jsem měřil, nikdy mi jeho směr nevyšel k pravé střílně č. 32. Ani dobový letecký snímek není zcela jednoznačný, spíše potvrzuje moje měření. A protože je západní část zarostlá křovím, není možné provést ani vizuální kontrolu. Tady jsem prostě řešení nenašel. A to je jen první nejasnost se směrem palby vpravo od č. 32. Podle všech pravidel by se měl před č. 33 A-60N protnout s palebným průsekem od č. 34a D2N a skončit. Podle leteckého snímku ale jeho sektor možná končil až u trati, což je ve vzdálenosti kolem 340m! V terénu ale žádné stopy nějakých úprav nejsou, což na druhou stranu není v tomto prostoru nic výjimečného. Vraťme se ale na dno údolí k protitankovému příkopu. I když se prostor za ním se teoreticky nabízí k umístění obranných pozic, nenašel jsem zde nic prokazatelného. Důvodem může být ale i dost podmáčený terén, který nedával moc možností. Z východního směru tak do uzávěry působila jen zbraň v levé střílně č. 33, jejíž působnost končila ve vzdálenosti kolem 270m kdesi před č. 32. Prostor mezi východní částí příkopu a železniční tratí chrání okopy před objektem a směřující k náspu.
Pravá střílna č. 33 už směřuje k trati. Přesto, že objekt je umístěn těsně pod svahem, není vykloněná. Průseky na leteckém snímku z r. 1953 naznačují, že měla působit až nad trať k průseku od č. 35a. Pokud jsou stromy bez listí, lze spodní část střeleckého průseku ještě vystopovat. Určitě ale není moc vidět na trať a nad skalní stěnu za ní už vůbec ne. Možná zde měl být provedena nějaký zářez, ale stopy po zemních pracích jsem nenalezl. Od skalní stěny k trati musel zůstat mrtvý prostor, kterým by pěší družstvo útočníka bez obtíží prošlo. Kontinuitu palebné přehrady měl zajišťovat objekt č. 34a D2N, ukrytý pod skalou a téměř splývající s terénem. Tady jsem ale také tápal. Viditelnost na trať ze střílny se opět podezřele blíží nule. Jedině v zadní části palebného vějíře snad mohla zbraň zasahovat. Až při březnovém průzkumu se mezi stromy objevily průseky a podle nich nad tratí započaté práce na zářezech pro palbu a pozorování. Podle konfigurace terénu by se ale muselo jednat o značně hluboké výlomy ve skále a provedena byla jen malá část. Tento objev mne ale posunul hodně dopředu. Podle navátého listí v mělké rýze se dají vysledovat okopy od hrany výlomů vzhůru po svahu k čelní stěně č. 34a, kde se lomí a pokračují ještě několik metrů vpřed. A při průzkumu podél trati do týlu jsem objevil nad tratí ještě dva střelecké okopy. Několik metrů za nimi je ještě srovnaný terén. Možná, že zde mohl být umístěn protitankový kanón. Terén se zde dále svažuje do několik metrů hlubokého údolí s potokem a propustkem pod tratí. Vede zde ale i lesní cesta, která je ze strany případného útoku skryta a od ní právě směrem ke srovnanému terénu fragment další cesty. Přístup zde tedy byl možný nejen pro pěchotu. A proti oběma okopům se pod tratí u několika skalek nalézá další okop, tentokrát čtvercového půdorysu.
Při hledání možnosti postřelu trati z LO jsem se samozřejmě pokusil i vysledovat možnosti nepostaveného č. 34 A-160N ll. Výkop byl už připraven a tak lze alespoň přibližně odhadnout jeho možnosti. Směrem k trati byl výstřel evidentně lepší než u vybudovaného č. 34a. Osa střílny by byla podstatně výš, úpravy terénu by nemusely být tak rozsáhlé a určitě by byla i lepší možnost postřelu prostoru pod tratí před č. 33. Důvod rozdělení typu A na dvě „déčka“ musel být proto jiný. Pravděpodobně jím byl podstatně horší výstřel směrem vpravo. Je dost pravděpodobné, že by tímto směrem nebyl schopen zasahovat až vrcholu hřebene. Řešením by pak byl buď podstatný výškový rozdíl os střílen nebo rozsáhlé úpravy terénu. Další nevýhodou mohla být silueta čelní stěny značně vystupující nad okolní terén a z toho vyplývající nutnost mohutného záhozu a zvýšené nebezpečí zásahu. Tyto důvody byly asi převažují. Otázkou je, proč „nástupnický“ objekt č. 34a nebyl umístěn do již započatého výkopu a posunut nebyl jen řopík č. 34b D1N. Jeho pozice již nad nejprudším svahem a vpravo od něho je dobře patrná cesta, patrně vybudovaná při stavbě opevnění. Dodnes zde najdeme zbytky štěrku nebo beztvarý beton, zřejmě napadaný z míchačky. O menší důležitosti objektu svědčí nedokončená rovnanina, která navíc byla před několika lety téměř úplně odstraněna. Jeho výstřel směrem k vrcholu hřebene vzdálenému asi 100m již není vůbec patrný. Zajímavostí je, že zde pravděpodobně nebyl žádný pozorovací průsek. Hřeben zde zcela rozděluje linii opevnění. Vedl i k rozdělení zřejmě plánovaného „áčka“ č. 35 opět na dva objekty jednostranné umístěné na jeho úbočích. Vlevo vybudované č. 35a D2N plnilo důležitý úkol obrany svahu nad tratí spíše kosou než boční palbou. Palebný průsek se velmi dobře dochoval až od cesty vedoucí kolem č. 34b. Jeho délka naznačuje, že se předpokládala palba až na hranu zářezu trati a nikoli jen ke křížení s pravým palebným průsekem od č. 33. Jeho konec tak prakticky možná byl až na křížení s pravým sektorem č. 32 v místě vstupu do zářezu trati, ovšem výškově přesazený, takže na samotnou trať nemohl zasahovat.
Jak jsem již uvedl, hřeben fakticky rozděluje linii. Protože se za ním ale nachází „druhá polovina“ č.35 a následně č. 36 palebně navazuje na prostor nad tratí, logicky patří tento prostor do tohoto popisu.
Objekt č. 35b D1N najdeme za nakupením skal v nejvyšším bodě hřebene. Velice dobře se zde dochoval střelecký průsek zřejmě v celé délce kolem 140m. Fotograficky vděčný je zase pozorovací průsek, překonávající mělké údolí a stoupající k č. 36 A-180N. I od něho je dobře patrná část levého střeleckého průseku směřující ke křížení paleb od č. 34b na vrcholu hřebínku. Situace je tady už docela přehledná.
Na základě předchozího popisu nyní shrnu jednotlivá obranná postavení, jejich úkoly a předpokládanou výzbroj.
č. 32 A-160N -výzbroj v pravé střílně kulomet v lafetě
-obrana protitankového příkopu , sousedního č. 33 a teoreticky alespoň
rušivá palba na železniční trať ve vzdálenosti 340m
okop před č. 32 – pozorování a obrana předpolí od č. 31 po začátek protitankového
příkopu.
okop vpravo od č. 32 – obrana prostoru vlevo od protitankového příkopu a jeho
západní části
č. 33 A-160N – výzbroj v levé střílně kulomet v lafetě, vpravo neznámá, bez lafety
-vlevo palba do předpolí č. 32 a jeho ochrana
-vpravo postřelování krátkého úseku pouze ke trati, dále nemožnost
vzhledem k nedokončeným terénním úpravám, ochrana č. 34a
okop probíhající před č. 33 a končící pod tratí – obrana konce protitankového příkopu
a dále až k železniční trati
okop v týlu linie pod tratí– výzbroj možná kulomet
-čelní postřelování náspu trati a prostoru týlu č. 33
2x okopy v týlu linie nad tratí-výzbroj druhého pravděpodobně kulomet, možná i
těžký, čelní postřel trati v zářezu a kose svahu od náspu k č. 33
okop pro KPÚV – čelní postřelování trati v zářezu, ale není zcela jednoznačný
okop nad započatým výlomem pro výstřel od 34a vedoucí až před jeho čelní stěnu –
-obrana jinak hluchého prostoru mezi tratí a skalní stěnou
-obrana předpolí č. 34a, krytí hluchého prostoru vzniklého
nedokončenými terénními úpravami od č. 33 vpravo
č. 34a D2N – výzbroj neznámá, bez lafety
-vzhledem k nedokončeným terénním úpravám postřelování trati jen
v úzkém sektoru na zadním okraji palebného vějíře
-obrana č. 33 snad alespoň částečně, není zcela jisté
č. 34b D1N -výzbroj neznámá, bez lafety
-palba až k vrcholu hřebene
-ochrana č. 35a
č. 35a D2N -výzbroj neznámá (objekt uzamčen)
-obrana svahu nad tratí, možná snad i rušivá palba ke vstupu do zářezu
trati
-ochrana č. 34b
č. 35b D1N -výzbroj neznámá, objekt uzamčen, pravděpodobně bez lafety
-výstřel před č. 36 a jeho ochrana
č. 36 A-180N -výzbroj neznámá, bez lafety
-vlevo výstřel k vrcholu hřebene, ochrana č. 35b
Z přehledu je patrné, obránci si byli vědomi nedokončenosti linie ve složitém terénu a tím vznikajících hluchých míst. Z toho důvodu budovali polní opevnění s cílem jednak tyto prostory minimalizovat a jednak prohloubit pásmo odporu čelními palbami. Nezodpovězenou otázkou je také alternativa odstřelu skalní stěny nad tratí a tím její zneprůjezdnění. Ale jak je již na počátku předeslal, odpovědi na některé otázky zůstaly zatím nezodpovězeny. Mým cílem bylo terénním průzkumem pokud možno co nejdetailněji zdokumentovat tento úsek a pokusit interpretovat možnosti a účel jednotlivých bodů odporu.
PRAMENY:
L. Stejskal, J. Stejkal - Drama 38
vlastní průzkum 2010-2011