Výkopy, okopy a průseky na úbočí Dlouhé hory v úseku K-3
Když jsem prohlížel letecké snímky průseků úseku K-3 z roku 1953, uvědomil jsem si, že se díky těžbě dřeva v tomto prostoru stávají minulostí. Pokusil jsem se proto zdokumentovat to, co se ještě dochovalo.
První zdokumentovaný úsek leží mezi na úbočí Panenské hůrky. Na letecké mapě je tato linie ohraničena dvěma bukovými lesíky bez patrných průseků-na západě v úbočím Lužního dolu a na východě nad Chladným dolem. V tomto prostoru nebyly objekty vybetonovány, stavba pokročila maximálně do fáze zhotovení základové skořápky. Podle vybetonovaných objektů se pro jedná o úsek mezi č. 19 A-140N ll a č. 29 A140N lp.
Začněme tedy u lomeného „áčka“ č.19 bez terénních úprav. Zleva přichází přístupový okop končící u okopu střeleckého. Na pravé straně se nenalézá nic. I v případě, že neznáme terén před sebou, vyklonění pravé střílny leccos naznačuje. Nevím, jaký byl stav úbočí v roce 1938, zda zde byl holý terén nebo vzrostlý les, který byl během války vykácen a plocha osázena buky. Nic zde nenasvědčuje nějakým přípravám pro obranu a můžeme se proto bez obav, že něco přehlédneme, drápat vzhůru. Pár metrů pod cestou narazíme na něco jako výkop. Podle leteckého snímku z r. 1953 se ale zdá, že střelecké průseky vycházejí z místa daleko výše položeného. Typ objektu ve svahu se ale měnil, takže kdo ví… Nad cestou opět dlouho nic zajímavého neuvidíme. Až v poslední asi čtvrtině narazíme nejdříve na střelecký okop. od kterého přímo vzhůru pokračuje okop spojovací až na hranu svahu. Opět se podívejme na starý letecký snímek: někde tady asi byly střelecké průseky a zdá se pravděpodobné, že pro umístění okopu byly využity. Směrem nahoru už pokračuje spojovací okop až na hranu svahu. Podle nevýrazných úprav terénu, ke kterým z obou stran směřuje spojovací okop, lze usoudit, že zde měl být postaveno č. 21. V týlu i vpředu na hraně svahu najdeme střelecké okopy. Prudký „krpál“ máme za sebou, ještě se prodrat pár metrů po spojovacím okopu smrčinou a nepřehlédnout vpředu další stanoviště střelce a máme nejhorší za sebou.
Spojovací okop nás dovede k lesní cestě, u které je další okop a za ní výkop pro č. 22 A-140N. Dobře se zachoval jeho půdorys a na pravé straně se pod smrčkem skrývá další střelecký okop. Doprava se již můžeme dívat pozorovacím průsekem k č.23, ale místo střeleckého vidíme jen neuspořádaný les. Pokračovat můžeme buď průsekem se spojovacím okopem nebo po paralelní lesní cestě. Za ní najdeme další střelecký okop. Jeho umístění dokumentuje vynalézavost obránců. Využíval totiž průseku kolem lesní cesty (dnes zaniklé) pro čelní palbu prakticky ke křížení střeleckých průseků objektů č. 22 a č. 24. A pokud se tímto sektorem vydáme, překřížíme nejprve pozorovací průsek mezi č. 22 a 24 a potom se střeleckými průseky podíváme k č. 23 a nakonec i docela vzdálenému č.24. Vraťme se ale zpět na cestu. Vlevo od ní se nachází výkop č.23 A-140N, kterému poloha pod cestou moc neprospívá-týlová strana je pomalu zavalována. Průseky vlevo jsou dobře patrné, vpravo musíme pátrat. Pomůže nám docela rozměrný okop vpravo nad cestou. Střelecký průsek byl veden po této cestě, která se ale posléze odklání vlevo a musíme se hodně dívat, abychom ho uviděli. Křížení s průsekem od č. 25 se ale nalézt dá. Cestu ke skořápce č. 24 si můžeme vybrat střeleckým i pozorovacím průsekem, ve kterém si můžeme domyslet spojovací okop a při troše pozornosti najdeme i další střelecký okop. Samotné stanoviště tohoto objektu je zajímavé a podrobnějšímu popisu jsem věnoval samostatný článek. Zajímavé je ale i rozmístění objektů v tomto prostoru. Terénní zlomy donutily projektanty vytvořit vlastně dvě dvojice-č.24 a č.25 a následující č.26 a č.27. Na skořápku č.25 A-160N tak narazíme doslova po pár metrech, zeminu pro zához nemůžeme minout. To se nedá říci o dvou okopech vlevo nad výkopem. Ten v týlu již mizel pod hromadou větví, druhý je zase poměrně vysoko. Ve střeleckém průseku doleva najdeme další střelecký okop a u něho i betonové distanční pilířky. Tady už nejsou pochyby o průsecích na obě strany-pokud je nezačneme sledovat v terénu. Na snímcích z r.1953 se hledají pohodověji…. Protože ale všechny průseky vpravo nás dovedou k č. 26, vydáme se na další cestu. Vzdálenost je teď výrazně větší. Odměnou nám bude opět pěkná skořápka pro A-160N s průseky a střeleckými okopy na obě strany. Jako bonus je vlevo v týlu „zemljamka“. „Dvojče“ tohoto objektu je nedaleká skořápka č. 27 A-140N lp. Je již poněkud rozvalená, ale prohlédněme si ji-další bude horší. Vlevo je pár metrů integrován do úvozové cesty střelecký okop a o pár metrů další. Pohled do průseků vpravo je poslední, který tady uvidíme-oba končí v terénu a nic na ně nenavazuje. Pozorovací alespoň končí nad cestou, pod níž v rozbrázděném terénu mezi smrky z pod hromady větví vykukuje alespoň část čelní hrany skořápky lomeného objektu č. 28 A-160N. Vpravo a v týlu už je paseka, která byla vykácena teprve nedávno. Protože jsem v letech 2006 a 2010 pořídil záběry z téměř stejného místa, je možné srovnat stav. Pokud paseku přejdeme a za ní po okraji lesa sejdeme k cestě, uvidíme nad ní dva okopy. Pod cestou linie pokračuje č. 29 A-140N lp. Ten je po betonáži a kolem týlu je stále patrný spojovací okop vlevo končící pod náspem cesty. Vpravo v týlu nalezneme střelecký okop. Průseky bychom hledali marně a ani starý letecký snímek nám nepomůže.
Prošli jsme poměrně odlehlou část linie našeho pohraničního opevnění. Přístup sem není žádná procházka–odkudkoli se před námi dříve nebo později postaví do cesty nějaký svah. Zdánlivě to ani není moc atraktivní prostor-ne každého lákají skořápky a výkopy. Ale pokud nelitujeme úsilí, i zde najdeme (zatím) zajímavé pozůstatky svědčící o bojové připravenosti naší armády k obraně republiky.
Prameny:
L.Stejskal, J.Stejskal-Drama 38
Lo data
vlastní průzkum 1997-2010
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář