Začátek úseku K-2 u Novoveského vrchu
Severovýchodní křídlo úseku lehkého opevnění K-2 Chrastava patří určitě k jeho nejméně známé a nejméně navštěvované části. První průzkum v r. 2001 mne na řadu let odradil od dalších výprav. Prolézání hustou smrčinou mi přineslo jen spoustu jehličí za krkem a pár základních informací o průběhu linie. Ani na jaře 2013 nebyl prostor mým plánovaným cílem. Ale hledání nejpohodlnější cesty do druhé linie mne zavedlo právě sem a proto došlo k operativní změně plánu. Ale výsledek byl docela zajímavý a proto i vznikl tento článek. Popisovaná oblast I. sledu je ohraničena průsekem VN až po návaznost na úsek K-1.
Těsně za vedením vysokého napětí se najdeme dobře nalezitelný objekt K-2/81/A-160N šl. V jeho týlu se dobře dochovaly spojovací okopy zesílené kameny. Vlevo od něj najdeme dobře patrné křížení jeho střeleckého sektoru se sousedním K-2/80/160N šl. Jestli byl ale upravený terén i dál už nezjistíme, protože v průseku VN všechny stopy zanikly. Pokračovat po linii můžeme buď po spojovacím okopu (a prodírat se neskutečně hustou smrčinou) nebo po střeleckém průseku od č. 80. tento směr je jednak podstatně pohodlnější a jednak zajímavější. Z původních průseků totiž vznikla lesní cesta. Její průběh odpovídá průběhu překážek postřelovaným pravou střílnou č. 80, levou č. 82, pravou č. 81 a levou č. 83. V posledně jmenované části lze vystopovat i šachovnicově rozmístěné důlky po dvouřadé protipěchotní překážce. Protože ve smrčině je tato cesta dobře patrným orientačním bodem, můžeme si z ní odskočit prohlédnout objekt č. 82 A-160N. V jeho týlu jsou i zde dochované spojovací okopy a vlevo najdeme ve smrčině kus upraveného terénu pro výstřel.
Dohledání průběhu překážek vpravo od č. 82 je docela problém. V terénu se nedochovaly žádné stopy a les zcela změnil svoji tvářnost. Místo marného hledání raději navštivme č. 83 A120N. Mezi řadou A-160N je to příjemná změna. Můžeme si prohlédnout sokl na stropnici a pokud máme baterku i řešení drážky pro svod vysrážené vody. Objekt se nalézá v rozpadajícím se oplocení lesní školky, ale zbytky pletiva mezi větvemi jsou dosud dobře dochované-vím, o čem mluvím, protože jsem o ně zakopl.
Abychom nalezli stopy překážek, vyrazíme před zához ke kraji vzrostlejšího lesa. Tady se nachází spousta rozbitých pilířků od „prasečích ocásků“. Zatímco jinde byly soustředěny a až poté rozbíjeny, tady byla tato likvidace provedena hned po vykopání. Nevybavuji si žádný jiný případ, který bych někde viděl. Můžeme zde docela dobře vysledovat konec levého střeleckého průseku od č. 84. Není to sice nijak výrazné, ale přibližně lze toto místo styku s nevysledovaným pravým průsekem od č. 82 určit. Po pruhu rozbitého betonu můžeme sledovat průběh překážek vlevo od č. 84, vpravo od č. 83 a vlevo od č. 84. Přitom můžeme sledovat, jak projektanti stočili linii vložením A-120N č. 83 přímo severním směrem, aby tak obkroužili vrchol Novoveského vrchu.
Vpravo od č. 84 ještě nalezneme terénní úpravu v místě křížení palebných průseků s č. 85. Rozbité pilířky už zde nejsou a ani několikeré prokřižování smrčiny nepřineslo žádný nález upraveného terénu. U objektu č. 85 vpravo probíhají pasekou docela fotogenické spojovací okopy a vlevo v týlu se dochoval mezník, vytyčující pozemek objektu. Střelecký průsek vpravo lze při troše obrazotvornosti dohledat až od lesní cesty procházející nad č. 86. A od č. 86 A160N šp. vlevo už není vůbec nic. Můj kamarád vlastnící kus lesa by hořce zaplakal a nastartoval motorovou pilu. Až po takovém zásahu by zde bylo možné aspoń chodit. Při prvním průzkumu jsem usoudil, že zde žádné terénní úpravy vzhledem k terénu plném skal nebyly provedeny. Při opakované návštěvě jsem objevil jakousi mezičku vysokou kolem 20cm a u ní srovnaný terén. Až srovnání s dobovým leteckým snímkem odhalilo zcela chybný směr tohoto nálezu. Takže zde zůstalo další bílé místo......
Posledním prvosledovým objektem úseku K-2 je č. 86 A160N šp. Les v jeho okolí je vykácen, ale místo něj zde vyrostlo dostatek křovin. Vykácený výběžek lesa vpravo nahrazuje lesní školka, ve které mizí i spojovací okop, probíhající jinak mezi všemi popisovanými objekty. Vpravo před „řopíkem“ se dochoval střelecký okop pro palbu kulometu podél překážek k sousednímu objektu K-1/87/A-180N. Linie na této hranici úseků opouští les a přechází ve volný terén tvořený pastvinou.
Popisovaná oblast je tedy v I. sledu tvořena šesti objekty. Pokud se ale podíváme do II. sledu, můžeme sem připočítat jen dvě poloviny „řopíku“. Zdá se vám to nezvyklé? Určitě ano, ale pokusím se tuto záležitost vysvětlit.
Jihozápadně od č. 83 najdeme objekt č. 272 A-140N. Už jeho vzdálenost je nezvyklá-téměř 250m. Palby vlevo směřují k sousedovi na pastvině, ale o nějaké návaznosti na přední linii nelze vůbec uvažovat. Směrem vpravo zase nenajdeme nic-žádné úpravy terénu, průsek nebo okop. Tedy aspoň v části k lesní cestě. Za ní je totiž nějakých 200m pokrytých vším popínavým, co u nás roste. Tady něco hledat je možné snad jedině po zpacifikování vegetace plamenometem. Zajímavost je ale stejně až skoro u posledního druhosledového objektu úseku K-2. Je jím č. 273 A140N šp. s granátovým skluzem umístěným netypicky v pravé střelecké místnosti. Vlevo od něho ale najdeme, jak jinak než zarostlý smrčinou, protitankový příkop a za ním i upravený terén pro překážky. A celý tento útvar je trochu záhadou. Nalézá se v II. sledu a to určitě není typické. Teoreticky by měl probíhat od křížením paleb č. 274 a č. 273 po křížení č. 273 a č. 272. Jenže to vypadá, že je spíše od objektu 273 ke křížení s palebným sektorem č. 274 a dál už nic. Absence jakýchkoli dalších záchytných bodů ale nahrává nejrůznějším spekulacím. Uvažoval jsem i o možnosti jeho vykopání na konci války Němci (dále v úseku K-1 takový příkop je, viz článek „Protitankový příkop z konce války v úseku K-1“), ale rozměry tomu neodpovídají. Určitou teorii mi poskytlo až studium dobového letecké snímku. Prostor pokrytý popínavým „nepřítelem bunkrologa“ byl zřejmě před válkou pastvinou. Příkop s překážkou by tak přehrazoval tento úsek napříč podobně jako stálé zařízení na komunikaci. Pro pokus o průnik tankových jednotek by se stal stopkou. Je otázkou, zda je dokončený. Kdyby pokračoval ještě dále na jihozápad, byla by tato teorie více pravděpodobná. Proti postupující pěchotě možná byly v lese umístěny improvizované překážky, ale potvrzení v terénu asi nenajdeme. Mimo palby z levé střílny objektu zde působil i čelně kulomet z okopu před záhozem a další okop pro střelce na začátku protitankového příkopu. Pravá střílna objektu už působila k sousednímu objektu K-1/274/A-160N šp a proto ji nelze napočítat do sledované oblasti. Tím je osvětleno i moje počítání o „dvou polovinách objeku“.
Na závěr ještě jedno zhodnocení. Na tomto krátkém úseku obranné linie je dobře patrné mnohokrát diskutované rozmístění řopíků. V zalesněném prostoru jsou vzdálenosti objektů I. sledu kolem 90m. Ovšem jakmile v místě přechodu do otevřeného terénu činí vzdálenost už 320m! A v druhém sledu je to ještě markantnější, neboť vzdálenost č. 272 a č. 273 je 410m! To je značný nepoměr. Jsem toho názoru, že v komplikovaném zalesněném prostoru mohli projektanti „řopíky“ šetřit a spoléhat zde více než na kontinuitu palebných vějířů na jednotky v polních postaveních. Ale to je názor po více než třičtvrtě století a jak by řekl klasik „po boji každý generál“.
PRAMENY:
-vlastní průzkum 2001-2013
-www.ropiky.net
-http://kontaminace.cenia.cz
-T. Svoboda, J. Lakosil, L. Čermák-Velká kniha o malých bunkrech, Mladá fronta 2011
-L. Stejskal, J. Stejskal-Drama 38, Knihy 555, 2003